PŘÍKLAD PARTICIPATIVNÍHO VÝZKUMU Z BELGIE

Od 90. let se zdůrazňuje význam participace osob žijících v chudobě na výzkumu sociální práce (Beresford, 2002; Beresford & Croft, 2004; Krumer-Nevo, 2005, 2016; Lister, 2002, 2004; Mehta, 2008). Podstata chudoby je zde rámována jako strukturální problém nedostatečné participace − lidé žijící v chudobě jsou vyloučeni z procesu definování chudoby a politik boje proti ní (De Bie, Roets & Roose, 2013). Ve výzkumu chudoby se nedávno objevil přístup „giving voice“, založený na myšlence, že: 

"začít naslouchat hlasům chudých (...) je nutnou podmínkou humanizace občanů i institucí, včetně výzkumných (...) a potenciálním zdrojem jedinečných příspěvků k celkovému vědění díky reflexi toho, jak osoby na okraji společnosti pohlížejí na svůj život, ale i na společnost a její stěžejní instituce" (Krumer-Nevo, 2005: 99–100).  

A jak výstižně uvádí Freire (1972), nechudé osoby, jako např. výzkumníci sociální práce, kteří mají skutečnou moc zajistit sociální spravedlnost a sociální změnu, se často (víceméně nezáměrně) podílejí na udržování statusu quo. Z myšlenky, že lidé žijící v chudobě představují pro daný jev „odborníky z praxe“ (Lister, 2004), se dovozuje, že participativní přístup k lidem žijícím v chudobě je ve výzkumu sociální práce plodnou strategií pro důkladné pochopení nejen chudoby jako komplexního a mnohovrstevnatého sociálního problému, ale i významu intervencí sociální práce. 

V tomto duchu vycházíme v následujícím příkladu z výzkumného projektu uskutečněného ve Flandrech (holandsky mluvící část Belgie), kde byly retrospektivně zkoumány životní dráhy v rodinách žijících v chudobě. Cílem výzkumného projektu bylo zjistit, které intervence v sociální práci s rodinou prožívaly rodiny jako významné pro svoji cestu z chudoby (viz Schiettecat et al., 2016). 

V tomto příkladu jsme své zkušenosti popsali s pomocí orientačních otázek RPP ke každému z šesti klíčových balíčků.