4. Partneři

Přizvali jsme partnery trojího typu: vysokoškolské učitele/badatele, rodiny (a zejména matky a otce) žijící v chudobě a odborníky v sociálních službách pro rodiny s dětmi. 

Společnou koordinací pověření (vysokoškolští) učitelé/badatelé měli již s příslušnými poskytovateli sociálních služeb, kteří dané rodiny každodenně a dlouhodobě podporovali, dříve navázané vztahy a požívali vzájemné reputace. To bylo důležité z etického hlediska: při provádění participativního výzkumu jsme se mohli opírat o vztahy založené na důvěře, které jsme s těmito partnery vybudovali díky jejich zapojení do dřívějších výukových a výzkumných činností.

Uživatele služeb jsme k účasti na výzkumu získávali s pomocí těchto poskytovatelů sociálních služeb. Požádali jsme je, aby získali rodiny ochotné k účasti, které od nich dříve získávaly podporu a v průběhu času se potýkaly s finančními problémy. Poté, co jsme s nimi takto navázali předběžný kontakt, jsme již s rodinami začali jednat přímo a získali od nich informovaný souhlas. Prováděli jsme otevřená kvalitativní hloubková interview s rodiči malých dětí, kteří měli zkušenosti s různými intervencemi sociální práce. Šlo o rodiny s několika dětmi, kdy jedno z nich bylo pokud možno ve věku od 1 do 3 let. V průběhu výzkumu jsme provedli rozhovory se 14 rodiči (deseti matkami a čtyřmi otci) z devíti různých rodin. Zatímco někteří rodiče se do rozhovorů zapojovali jen občas, rozsáhlejší rozhovory jsme vedli s devíti rodiči (sedmi matkami a dvěma otci ze sedmi rodin). 

Během série dvou až čtyř rozhovorů o rozsahu od jedné do čtyř hodin nám rodiče sdělovali svoje životní příběhy a zkušenosti s intervencemi sociální práce. Ze všech 27 interview byla pořízena úplná zvuková nahrávka a transkripce. Rekonstruované rodinné historie pak výzkumnice opět sdílela s rodiči, aby si s nimi upřesnila jednotlivé poznatky a dějovou linii. Během spolupráce s rodiči na (re)konstrukci jejich rodinných historií jsme po vzájemné dohodě dospěli k rozhodnutí tyto historie vizualizovat. Vizualizace nám umožnila lépe pochopit stavy chudoby, ve kterých se účastníci výzkumu nacházeli. Podařilo se nám zdokumentovat skutečné zdroje, události a klíčové problémy, kterými se vyznačovaly konkrétní body obratu (Millar, 2007). Metodou životní historie jsme získávali komplexní mozaiku životních zkušeností, kterou jsme skládali a kontextualizovali konstruováním individuální životní dráhy v úzké spolupráci s rodiči. Tyto životní dráhy se vinuly jednotlivými výzkumnými procesy jako společné vlákno, které jsme postupně opravovali, rozpracovávali a zpřesňovali. To nám umožnilo důkladně pochopit, jak tyto rodiny prožívaly jednotlivé tranzice a k nim vedoucí události a zdroje (včetně intervencí sociální práce).

VLASTNÍ POZICE

Za obzvlášť nezbytný jsme považovali participativní a zároveň reflexivní přístup k výzkumu sociální práce, protože výzkum rodinných historií „je praktika jdoucí nad rámec pouhého výkonu předepsané badatelské role podle kroků v příručce“. Takto praktika vyžaduje uznání reflexivní úlohy badatele (Roberts, 2002: 173). 

Chtěli jsme vzít v úvahu mocenskou nerovnováhu, která je v produkci vědění o komplexním sociálním problému chudoby obvykle přítomna. Uplatněním participativního přístupu k výzkumu sociální práce jsme chtěli zdůraznit zapojení výzkumných partnerů do spolukonstruování vědění, a tím přispět k rekonfiguraci mocenských vztahů, které jsou v produkci vědění přítomny. Nicméně to, jak budou výzkumné poznatky interpretovány a jak se o nich bude psát, zůstává „v rukou badatele, a ne v rukou zkoumaných, dotazovaných osob“ (Krumer-Nevo, 2002: 305). 

Souhlasíme s Krumer-Nevo (2009: 282), podle níž mnozí badatelé uplatňují participativní přístupy, „aniž by konkretizovali proces, jímž je vyprodukovali (...). Není zde jasné, jakou roli lidé žijící v chudobě hráli“. 

Pro nás se výzkumná metoda životních historií vyznačovala metodologickými a etickými dilematy, komplexitou a nejednoznačností (D’Cruz a Jones, 2004), což si vyžádalo otevřenost k diskusi o pochybnostech a úvahách, na které jsme během výzkumného procesu naráželi (Roose et al., 2016). 

Odkazy:

Roose, R., Roets, G., Schiettecat, T., Piessens, A., Van Gils, J., Pannecoucke, B., Driessens, K., Desair, K., Hermans, K., Op de Beeck, H., Vandenhole, W., van Robaeys, B., & Vandenbroeck, M. (2016). Social work research as a practice of transparency. European Journal of Social Work, 19(6), 1021-1034.

Schiettecat, T., Roets, G., Vandenbroeck, M. (2018). Capturing life histories about movements into and out of poverty: A road with pits and bumps. Qualitative Social Work, 17(3), 387-404.