Praktická příručka INORP

Vzdělávací praxe v sociální práci je důležitá zejména pro rozvoj pozitivních postojů k reflexivitě a participaci na základě vlastních zkušeností. K pokročilé praxi sociální práce významně přispívá vzdělávání, které zvyšuje zájem o „jinakost“ obecně a menšinové skupiny konkrétně. Níže jsou uvedeny příklady sebrané během projektu. Mnoho dalších pak čtenář nalezne ve výstupech O2 a O3.

Volba prostředí

Každý proces RPP se odehrává v konkrétním prostředí a prostoru, ať už je to vzdělávací zařízení nebo jeho okolí, komunita, nebo konkrétní sociální nebo zdravotní služby. Vhodné prostředí může přispět k překonání překážek a stereotypů, často spojených se školním prostředím (odkaz na Příklad inovativní praxe (Belgie):
Tak či onak, pokud jsou uživatelé a/nebo poskytovatelé služeb, studenti a učitelé zapojeni do vzdělávacího kontextu, mělo by se to dít v otevřeném a bezpečném prostředí, a to ne vždy ve třídě. Další alternativní prostředí zmíněná v průběhu projektu naleznete pro inspiraci na tomto odkazu (odkaz na prostředí ve vzdělávací praxi).

Problematika reprezentace a autentické partnerské práce je často složitá na pochopení. Měli bychom prokázat odhodlání ke skutečnému zplnomocnění – získané poznatky si tak studenti dlouhodobě udrží (Tanner et al., 2017). Pokud pedagogové sociální práce plní svou zprostředkující a partnerskou roli neadekvátně, zbrzdí se učení i u studentů, kteří se jinak otázkami moci a diskriminace zabývají rádi. 

K odstranění těchto překážek je třeba systémově vytvářet smysluplné příležitosti ke změnám, které v dané profesi prohloubí porozumění životu uživatelů služeb. Takové příležitosti mohou vést ke vzájemnému učení a zplnomocnění mezi uživateli služeb a studenty. Bylo navrženo několik modelů, které ukazují možné způsoby řešení napětí a problémů (SCIE, 2004). 

Odkazy:

Involving service users and carers in social work education – Thinking about the meaning and level of involvement [Zapojujeme uživatele služeb a pečovatele do výuky sociální práce – přemýšlíme o smyslu a míře zapojení] (scie.org.uk)

Tanner, D., Littlechild, R., Duffy, J., & Hayes, D. (2017). ‘Making it real’: evaluating the impact of service user and carer involvement in social work education. The British Journal of Social Work, 47(2), 467–486.

Konfrontujeme se s otázkami moci 

Je lákavé přemýšlet o vzdělávání studentů v sociální práci jako o formální záležitosti: „pokud znáte a chápete vzdělávací zásady, tak se mohou dostavit dobré výsledky učení“. Tento poněkud zjednodušený přístup však bude zřídkakdy fungovat při práci se zplnomocněním uživatelů služeb. Autentičtější a účelnější je přístup, kdy od počátku zkoumáme svůj vnitřní svět a to, jak jsme zpracovali své osobní a profesní zkušenosti, pokud jde o rodinný život, zájem na sociální spravedlnosti a důvody práce s konkrétními znevýhodněnými skupinami.
Tyto otázky identity a obecné sociální postoje by měli ve své práci zohledňovat i akademici a odborníci, kteří učí studenty sociální práce. Zásadní význam mají otázky moci ve vývoji těchto vztahů. Obecně platí, že akademičtí pracovníci a odborníci disponují větší mocí než studenti a uživatelé služeb. To oni historicky vytvářeli a přetvářeli jazyk, který se používá k popisu problémů a intervencí; naopak uživatelé služeb a studenti jsou vůči základně poznatků, jazyku a rozhodovacím procesům relativně bezmocní.
Jedná se o zásadní problém, který se má řešit od samého počátku společné práce. Je třeba vysvětlovat a plně chápat mocenské nerovnováhy, ale také identifikovat a zpochybňovat stávající i budoucí překážky učení a jednání. Měli bychom tak například vyjasňovat používání jazyka, vytvářet prostor pro diskusi a řešení konfliktů a odsouhlasovat si míru zapojení studentů a uživatelů do plánování, realizace a hodnocení učení.

Odkazy: 

Why intersectionality matters for social work practice in adult services – Social work with adults [Proč je intersekcionalita důležitá pro praxi sociální práce ve službách pro dospělé – sociální práce s dospělými] (blog.gov.uk)

Charter, M.L. (2021). "Exploring the importance of feminist identity in social work education." Journal of Teaching in Social Work 41, no. 2 (2021): 117–134.

Není žádný snadný recept na zajištění autentické participace uživatelů služeb na výuce sociální práce. Klíčovým východiskem je, abychom nalezli shodu na podmínkách spolupráce a na tom, jaké jsou nejlepší výsledky a jak lze vytvořit bezpečný prostor umožňující pozitivní zkušenosti a učení.
V tomto ohledu je zásadní otázka vhodných základních pravidel:
Všichni účastníci partnerství, včetně akademických pracovníků a studentů, ale i uživatelů služeb, by se například měli dohodnout na míře sebeodhalení. Takto by mohli vytvořit podmínky pro „pedagogiku nepohodlí“ (Coulter et al, 2013), v níž je nezbytnou součástí zážitkového učení rozpoznávání a zpochybňování pocitů, to se však musí držet v bezpečných mezích. Doporučujeme zformulovat prohlášení o

• pravidlech důvěrnosti a o tom,
• že mluvíme za sebe a ne za ostatní,
• že vlastníkem svých zkušeností jsme my sami,
• že každé setkání má svůj afektivní i kognitivní obsah a
• že všichni zúčastnění porozuměli zásadám povinnosti péče.

I tam, kde jsou takové zásady operacionalizovány, pravděpodobně nastanou chvíle, kdy se konflikt dostane do problematické nebo i těžko řešitelné roviny. Zde budeme potřebovat procesy bezpečného řešení konfliktů a příležitosti pro debriefing.

Odkaz na: Dealing with conflict at work [Řešení konfliktů v práci] (communitycare.co.uk)

Příklad: Zapojení uživatelek služeb léčených se závislostí v rámci výukového modulu sociální práce v Irsku – použití RPP.