Praktická příručka INORP

Na základě našich společných zkušeností z diskusí a přípravy národních případových studií jsme identifikovali šestici aspektů reflexivně participativního partnerství (RPP), s jejichž pomocí představíme tyto složité procesy ve schematické podobě. Doporučujeme mít těchto šest balíčků na paměti při přípravě na danou spolupráci. Každý partner si může sestavit a promyslet svoji vlastní šestici balíčků (včetně svých motivací, svého pohledu na to, kdo jsou a jací jsou jeho partneři, a další). Sdílením a společným probíráním těchto balíčků si můžete s partnery vyjasnit své odlišné názory na cíle a motivy spolupráce, společné cíle a očekávané přínosy partnerství. RPP by mělo být vnímáno jako virtuální pole, ve kterém probíhá neustálý cyklický proces reflexe jeho různých aspektů, které se proměňují z dalšími zkušenostmi. Ke každému aspektů je proto třeba se vracet a reflektovat jej znovu, aby pokračoval proces zlepšování reflexivního participativního partnerství. V tomto otevřeném procesu můžete narazit na řadu potíží a chyb, a proto jde o proces „celoživotního učení“. 

Obr. 1: Reflexivně participativní partnerství

Motivací k reflexi je ve schématu RPP zpravidla setkání s nerovností v postavení, moci či znalostech nebo s rozdílnými postoji potenciálních partnerů, kterým se rozhodnete společně postavit. Proto jsme do středu zájmu postavili otázku KDO JSOU (POTENCIÁLNÍ) PARTNEŘI. Jde o to identifikovat jednoho nebo více potenciálních partnerů, které chceme přizvat do reflexivně participativního partnerství, abychom čelili jejich nerovné pozici a nerovnost zpochybnili či odstranili. Jako příklad zvolených partnerů můžeme uvést případové studie prezentované studenty během našeho projektu: 

• finští streetworkeři se rozhodli jako s partnery pracovat s klienty zasaženými chudobou a snažili se pochopit jejich hodnoty během koronavirových omezení – Případová studie (Finsko): Reflexive discretion and social assistance in adult social work in acute and chronic crises [Reflexivní rozlišování a sociální pomoc v sociální práci s dospělými v akutních a chronických krizích],
• vyučující a studenti v Irsku si za partnery vybrali matky se získaným poraněním mozku – Případová studie (Irsko): Working with mothers with acquired brain injury: challenging their unequal status, a framing of their identity as mothers who continue to give care and disabled people who receive care [Práce s matkami se získaným poraněním mozku: zpochybnění jejich nerovného postavení, rámování jejich identity jako matek nadále poskytujících péči i zdravotně postižených osob, kterým je péče poskytována],
• kolektiv v ČR si za partnery vybral lidi, kteří strávili dlouhou dobu v různých „domovech“, psychiatrických léčebnách a jiných ústavech – příběhy o lidských právech.

V některých případech se do partnerství zapojilo více aktérů, jako jsou učitelé, studenti a mladí lidé z menšin nebo fyzioterapeut a pacient s chronickou bolestí a síť partnerů z různých profesí (viz příklad níže).

Při zvažování potenciálních partnerů pro spolupráci je důležité si uvědomit a zpochybnit případné předsudky nebo nepochopení, kterými můžeme trpět ve vztahu k určitým skupinám, ať už se jedná o uživatele služeb z marginalizovaných komunit (např. Romové / Sintové nebo Travelleři, mladí lidé nebo ženy léčené se závislostí, osamělí senioři, lidé s chronickým duševním onemocněním atd.) nebo o odborníky z různých oborů (tj. sociální pracovníci vs. zdravotní sestry vs. lékaři atd.). V případech, kdy se toto projeví, nám může záměrné zapojení osob s různými zkušenostmi pomoci překonat případná nedorozumění nebo nedostatek empatie vůči jejich postavení nebo potřebám. V takových situacích může být přínosné začít proces RPP tím, že předtím, než identifikujeme a oslovíme PARTNERY, reflektujeme baličky KONTEXT a MOTIVACE. 

Přestože existuje mnoho příkladů pozitivního zapojení uživatelů služeb do participace, v některých situacích možná ti, které bychom chtěli oslovit, nebudou v běžném postupu „přizvání“ k participaci vidět žádný smysl. Musíme se proto zabývat příčinami, jako jsou vlastní hodnoty a priority oslovených, jejich dosavadní zkušenosti s povrchně tokenistickým přístupem nebo dokonce hrozící škody, které si neuvědomujeme a před kterými se oni musí chránit. Participaci je třeba vždy dojednat na základě spolupráce, nesmí být vynucována.

K identifikaci partnerů a budování vztahů založených na důvěře v procesu RPP doporučujeme naslouchat zkušenostem potenciálního partnera, abychom mu lépe porozuměli, ať už se jedná o uživatele služeb, jiné odborníky nebo další skupiny (balíček PARTNEŘI). To nám umožní motivovat je ke spolupráci a postoupit dál, a to díky argumentům, kterým rozumějí (balíček MOTIVACE). Také neúčast nebo „odmítnutí participace“ bychom měli ocenit jako formu aktérství, protože tím oslovení zaujímají určitý postoj ke službám a společnosti obecně a možná se i pokoušejí ovlivnit veřejnou debatu o sociální problematice a pozvednout důležitý hlas. 

Pro účinné zapojení do reflexivně participativních praktik v jednotlivých balíčcích RPP doporučujeme zamyslet se nad vlastní motivací, pozicí a hodnotami (balíček VLASTNÍ POZICE) a pokusit se pochopit kontext náš i potenciálních partnerů, včetně jejich individuální i kolektivní paměti a zkušeností (balíček KONTEXT). 

Tyto úvahy jsou klíčové pro vytvoření na důvěře založeného vztahu s našimi partnery, a to jak před zahájením spolupráce, tak i poté (viz odkaz bezpečné prostředí a základní pravidla interakce). Tím zajistíme, aby byla participace postavena na společné motivaci, důvěře a vzájemně smysluplném partnerství (balíček POSTUPY A STRATEGIE). 

Je také důležité zvážit, co se stane po dosažení společného cíle, kdo má potenciální výsledky realizovat, na jak dlouho plánujeme být do spolupráce zapojeni a jaký dopad na účastníky očekáváme po jejím skončení (balíček CO BUDE DÁL). Pravidelným promýšlením těchto otázek v průběhu procesu můžeme přispět k tomu, aby spolupráce zůstala na dobré cestě a vyhovovala potřebám všech. 

Je však důležité vnímat značnou odlišnost národních a místních podmínek pro participaci na vzdělávacích a dalších aktivitách v oblasti sociální práce (viz balíček KONTEXT). Zatímco některé země vtělily participaci občanů jako uživatelů služeb do právních předpisů nebo pravidel vzdělávání (Fung, 2006; Krumer-Nevo, 2005, 2008; Ní Shé et al., 2019), jiné mohou určité skupiny z participace vylučovat nebo jejich znalosti považovat oproti standardizovaným vzdělávacím postupům za podřadné. Před zahájením jakéhokoliv projektu reflexivní spolupráce bychom měli tyto aspekty místního KONTEXTU výslovně sdělit zapojeným partnerům, včetně učitelů, studentů a uživatelů služeb. 

Jak je participace na rozvoji vzdělávání nebo služeb ve vaší zemi upravena v legislativě, závazných pravidlech, strategiích a postupech? Jakou máte osobní zkušenost s přizváním k participaci v oblasti sociální práce, ať již jste zvali, nebo byli zváni?

Nyní uvedeme tři příklady uvádění zásad RPP do praxe. První příklad ukazuje, jak lze rozvíjet sociální a zdravotní RPP u klienta s chronickou bolestí. Druhý příklad ukazuje, jak učitelé a studenti v Irsku rozvíjeli kurz ve spolupráci se ženami léčenými se závislostí. A konečně třetí příklad se zabývá postupy participativního výzkumu v Belgii.