Kurikulum „Posilování participativní praxe v sociální práci“

Hnutí za sociální a občanská práva a jejich požadavky:

Sociální hnutí (feminismus, afroamerické hnutí, občanská práva, práva osob s postižením, LGBT práva...) kritizují to, že jsou vyloučena z výkonu moci, a požadují právo na úplnou participaci na veřejných rozhodovacích procesech.

Výsledkem bylo zavedení nových nebo posílení stávajících práv na participaci a zastoupení v mezinárodním právu i vnitrostátních předpisech.

Příklady:

“Úmluva o právech dítěte” (UNICEF, https://www.unicef.org/child-rights-convention) nebo “Úmluva o právech osob se zdravotním postižením” (OSN, https://www.ohchr.org/en/instruments-mechanisms/instruments/declaration-rights-disabled-persons.

Demokracie jako nástroj inkluze i exkluze? „Důvodem k optimismu“ je rozšiřování participačních práv v řadě oblastí

Demokracie jako nástroj inkluze i exkluze? „Důvodem k optimismu“ je rozšiřování participačních práv v řadě oblastí

V jakých oblastech jste aktivně zapojeni nebo byste se rádi zapojili do kampaně za rozšíření práv na participaci?

Kde byste narýsovali hranici mezi skupinami osob, které mají a nemají právo na veřejnou participaci?

Neoliberálové kritizují upřednostňování práv občanů před jejich povinnostmi.

Aktivizace jako předpoklad participace
Příklady:
„Workfare místo welfare“ (Reagan, Thatcherová)
„Aktivovaný občan“; „Welfare jako trampolína, nikoli síť“ (Schröder).

„(Finská) vláda v období 2011–2015 sice pokračovala v implementaci politik aktivního občanství a participace předešlé vlády, ale oproti ní posunula ideologické těžiště finského občanství ze sociálních práv a dávek směrem k povinnosti pracovat. Vzniklé změny v distribuci občanských práv a povinností vedly ke zvýšení nerovnosti“ (Matthies, Närhi a Kokkonen, 2018, 10).

Watson (2015) zjistila, že „podmiňování dávek prací potlačuje veškeré formy participace, a zejména formy demokratické politické participace“ (tamtéž, 14).

Jak vnímáte svá sociální práva z pozice občana své země – máte pocit, že se vám díky nim dostane podpory v krizi, nebo že vás tlačí, abyste „se chránili sami“?

Diskutujte o tom, jak se v aktuálních politických výrocích odrážejí jevy jako individuální odpovědnost, orientace na komunitu, zdroje občanské společnosti, duch dobrovolnictví ... jak lze zajistit, aby nad manipulativním zneužíváním těchto pojmů převážilo jejich původní zplnomocňující jádro?

Privatizaci někdejších veřejných služeb prodávají vlády občanům s tím, že „jako zákazníci a spotřebitelé dostanou uživatelé služeb širší nabídku možností“.

Trendy „outsourcingu“ sociálních služeb a péče, vytváření „trhu služeb“ namísto „monopolu“ státních služeb vedou ke vzniku nových forem a podmínek participace.

„V podmínkách ideologicky utvářené sociální politiky neoliberalismu získává participace janusovskou dvojí tvář... Argumentujeme zde, že takovéto paradigma dvojí participace prohlubuje nerovnost ve společnosti, neboť lidé závislí na sociálních službách a v nejistém pracovním postavení nemají z větších svobod žádný prospěch, a naopak jsou nuceni chovat se v souladu se zvýšenými očekáváními, která tyto svobody vyvolávají“ (Matthies, Närhi a Kokkonen, 2018, 13).

Lze s veřejnými statky a službami zacházet jako se statky a službami komerčními?

Jak se důraz na osobní volbu pravděpodobně odrazí v rovnosti ve společnosti?

Nadužívání participace jen z povinnosti může vést k tomu, že se stává

- „povrchně symbolickou“ (Beresford, 2010), kdy „uživatelé služeb fungují spíše jako pěšáci než jako průkopníci“ (Roets et al., 2012),

- „trikem důvěrnosti“, kdy jsou uživatelé služeb lákáni k poskytnutí údajů, nad nimiž nemají kontrolu a z nichž mají prospěch především „odborníci“,

- pouhým „módním slovem“, které naplňuje jen povrchní kritéria, aniž by se dotklo otázek mocenských nerovností (Cornwall a Brock, 2005),

- prostředkem k „reprodukci podřízenosti, podřadnosti a bezmoci“ v důsledku absence otevřeného a kritického řešení otázky moci v pomáhajících vztazích (Boone et al., 2019),

V jakém kontextu vzniká pozvánka k participativní praxi nebo podmínka takovou praxi uplatňovat?

Jaká je deklarovaná a jaká je skrytá agenda daného programu, u nějž je participativní přístup k praxi podmínkou?