Kurikulum „Posilování participativní praxe v sociální práci“

Potvrzení profesních zásad sociální práce

Cílem sociální práce je dosahovat změny v životech lidí hlavně prostřednictvím jejich dobrovolné účasti na potřebných procesech. Participace v praxi tedy není volitelný bonus pro vybrané situace, nýbrž zásadní požadavek na všechny formy praxe, i když se interakce odehrává v určitých závazných mezích.

Celosvětová definice profese sociální práce

„Sociální práce je na praxi založená profese a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí. Pro sociální práci jsou zásadní principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní zodpovědnosti a respektu k rozmanitosti. Zapojuje lidi a struktury, aby se zabývali životními těžkostmi a výzvami a zvyšovali životní pohodu. Opírá se přitom o teorie sociální práce, společenských a humanitních věd a o místní znalosti.“ Tato definice může být na národní a/nebo regionální úrovni rozšířena.“ (IFSW, 2014).

V čem spočívá lidská důstojnost?

Jaké faktory mohou omezit schopnost člověka dosahovat sebeurčení?

V jakém smyslu vyplývají z „celosvětové definice sociální práce“ zásady participace?

„Diagnóza“ mezi „objektivitou a subjektivitou“

Diskuse o „subjektivitě a objektivitě“ je zavádějící. Místo toho autoři používají termín „žité zkušenosti, označující bezprostřední zkušenost světa, podle níž se řídí sebepojetí dané osoby a kolem níž si lidé uspořádávají život. Jde o základní pozici, neboť nám umožňuje chápat význam nikoliv singulárně, nýbrž jako průběžný dialog mezi alternativami“. (Lilja a Josephsson, 2017, 34).

Důsledky:

Jsme nuceni dojednat si „zpřístupnění“ – a snažit se o pochopení – životního světa, pozadí a významových rámců uživatele, ve kterých jedná a vede svůj život. Zpřístupnění a participace se vzájemně podmiňují – nejde o pouhé „technikálie“: Problematika inkluzivních participativních prostředí představuje vícerozměrný jev, zakotvený v estetických, kulturních a politických úvahách.

Uveďte některé faktory vstupující do „faktické“ definice vaší identity (pohlaví, věk, občanství apod.) – definují pro vás její význam?

Slyšeli jste někdy popis problému uživatelem služeb, který nezapadal do vaší vlastní „žité zkušenosti“?

Jaké to ve vás vyvolalo emoční reakce?

Participace vyžaduje etické úvahy

V obtížné snaze překonat propast mezi různými významovými světy čelíme riziku vzniku konfliktů, nedorozumění a chyb, protože se zde nevyhnutelně obnažují nejrůznější mocenské a statusové rozdíly. Abychom chránili všechny účastníky a respektovali předpokládanou zranitelnost všech stran, měli bychom u všech transakcí explicitně uplatnit etické normy ke stanovení přijatelných mezí toho, do jaké míry lze sdílet osobní údaje, učit se z emocí a vzbuzovat očekávání určitých výsledků.

Podívejte se do národního etického kodexu sociální práce – které zásady jsou pro participativní přístupy nejdůležitější?

V jakých aspektech styku s uživateli služeb očekáváte střet zájmů ve vztahu k zásadě důvěrnosti?