Praktická příručka INORP

9. Participativní výzkum na základě RPP

Když začínáme přemýšlet o participativním výzkumu, musíme se nejprve zeptat PROČ. 

Je tento výzkum důležitý v rámci vaší činnosti? Jak by mohl přispět k řešení vašich otázek? Jak dospějete k rozhodnutí o důvodech a předmětu výzkumu? Co by se podle vás mělo zkoumat? Bylo by důležité zohlednit ve výzkumu hledisko (potenciálních) uživatelů služeb a zapojit je do něj? Je přidaná hodnota výzkumného partnerství s uživateli vyšší než nároky a výzvy, které jejich zapojení přinese?

Při rozvíjení projektu jsme několikrát diskutovali o překážkách výzkumné participace uživatelů služeb. Pokud tyto překážky překonáme, otevřeme příležitosti ke změně a k takovým intervencím, které účelněji a účinněji přispívají ke zplnomocnění uživatelů. Případná inspirace vzešlá od uživatelů služeb nebo praktiků napomáhá k (ideovému) prohloubení výzkumného tématu. Například můžeme objevit nové aspekty výzkumné otázky a odpovědi na ni. Díky participativním přístupům a spolupráci se rovněž posiluje politická a etická odpovědnost a snižuje vliv partikulárních (akademických) zájmů na realizaci výzkumných projektů. 

	V některých zemích je participace a koprodukce podmínkou vědeckého financování. Takovéto rámcové podmínky bychom však neměli aplikovat „mechanicky“, nýbrž vždy v kontextu základních principů sociální práce.
Participativní přístupy mohou vést ke zvýšení účinnosti a dlouhodobého dopadu zamýšlených změn, přičemž i kritéria účinnosti bychom neměli definovat předem, nýbrž až v participativním rámci.
U účastníků, kteří se nepohybují v akademickém prostředí, může nastat pozitivní „pedagogický“ efekt – učí se získávat hlubší vhled do pozadí určité problematiky, pěstují si výzkumné dovednosti a samostatně si řídí prostředí výuky a učení.
Zapojení uživatelů služeb může přispět k (ideovému) prohloubení výzkumného tématu. Například můžeme objevit nové aspekty a dimenze původní výzkumné otázky a odpovědi na ni.
Participativní přístupy vyžadují větší míru právní a etické odpovědnosti a působí jako prevence manipulace s daty nebo vlivu partikulárních zájmů na výzkumný projekt.

Zásadní otázka zní: Proč a jak bychom měli uživatelům služby pomoci, aby se ve výzkumném procesu stali hybnou silou a/nebo plnohodnotnými partnery, a nejen někým, kdo odpovídá na otázky nebo je předmětem „pozorování“?
Předpokladem smysluplného autentického výzkumu je navázat dobré vztahy, působit v roli výzkumníka spolehlivě a budovat důvěru s potenciálními účastníky. Spojení uživatelů, poskytovatelů a zástupců komunity v jednom výzkumném projektu může vést k dalším výzvám. Musíme mít facilitační dovednosti a věnovat značnou energii přípravě. Proto je u participativní výzkumné studie zapotřebí zvážit její přidanou hodnotu.

U každého projektu zvlášť musí být pojmenovány specifické možnosti a limity zapojení uživatelů služeb (a dalších účastníků) jako výzkumných partnerů a je třeba pozorně vnímat, proč a za jakých okolností je jejich zapojení navrhováno, a to především když se tyto návrhy setkají s odporem nebo odmítnutím.

Ve společném výzkumu zvažujeme následující otázky:

Síť spolupráce je vhodné zakládat před podáním konkrétní grantové přihlášky. Jaké mají uživatelé služeb nebo praktici možnosti oslovit výzkumníky, případně jak mohou akademičtí pracovníci kontaktovat je? Do jaké míry může být daná skupina uživatelů služeb reprezentativní? Za jakých podmínek probíhá výběr účastníků do výzkumného projektu? Poskytují podmínky financování dostatečný prostor pro případné změny vzniklé v rámci skutečně kooperativního rozvíjení výzkumných cílů? Jak je nastaveno participativní řízení výzkumného projektu a sdílení informací? Je zapojení uživatelů služeb smluvně podloženo? Mají nárok na odměnu? Jsou podmínky a rozsah projektu formulovány srozumitelně? Jsou uživatelé služeb považováni za spoluautory vědeckých publikací a držitele práv duševního vlastnictví?

Zde je příklad participativního výzkumu s využitím schématu RPP: odkaz na příklad z Gentu.